Ústí nad Labem je, byť se na první pohled nezdá, znamenitou líhní. Je totiž rodištěm význačných (Filip Ospalý, závodník), pozoruhodných (Vladislav Dykast, pořadatel) i řady zanedbatelných (např. Stanislav Bartůšek, moderátor) triatlonových osobností. V dnešní době je pochopitelně na pováženou, že nepadlo jméno žádné ženy. Chyba! Vždyť jedna ústecká rodačka svým původně skromným zápisem do české historie triatlonu, ale s košatými vazbami, zastíní i výše uvedeného olympionika a mistra Evropy. Filip promine, pokud bude číst dál…
Na svět u soutoku Labe s Bílinou přišla jako Petra Abrtová. Nic vám to neříká?! No, na kurážnou Petru si určitě vzpomenou spolužáci z ústeckého gymnázia v Jateční ulici. Třeba jak někdy ke konci 3. ročníku neváhala v lavici povstat a rázně napomenout vyučujícího „oblíbené“ občanské nauky, aby nemluvil tak překotně, že mu není rozumět. Tón byl tak nekompromisní, že si pan/soudruh profesor dal říct. Mimo jiné tahle přímost a odvaha se pozitivně promítly do jejího života.
Talentovaná plavkyně (4. místo MČSSR dorostu na 100 motýlek) zkusila utéct od jednotvárné dřiny v bazénu nejprve k pětiboji. Našla se ale až v té době rychle se rozvíjející novince. Poprvé si v triatlonu zazávodila v Račicích v létě 1988. Jen pár týdnů poté, co vyškolila občankáře. V tu chvíli se začal odvíjet příběh hollywoodských parametrů.
V dalším roce po račické premiéře totiž Petra stihla odmaturovat a následně v barvách Dynama Plzeň vyhrát republikový šampionát v krátkém triatlonu. Důležité je dodat, že v jihomoravské obci Suchý tentýž den mezi muži získal svůj premiérový titul Tomáš Kočař z RH Brno. Zvítězil tehdy s bezmála devítiminutovým náskokem, což byla předzvěst příštích úspěchů, jimiž si vysloužil pověst prvního českého triatleta schopného důstojné konfrontace se světovou špičkou. Už asi tušíte, kam pohádkový příběh míří… Tenkrát však ještě jiskřičky nepřeskočily. Jen Petra, Tomáš a Bůh (či něco takového) vědí, proč mezi nimi začaly přeskakovat až počátkem roku 1991, zato vydatně, na zimním reprezentačním soustředění v Božím Daru. Pak již kráčeli životem společně, což 11. července 1992 stvrdili manželským slibem.
Jen jejich sportovní kariéry si šly každá svou cestou. Zatímco jedna s tuhým kořínkem hvězd se dotýkala, druhé sudičky nadělily jepičí život. Mistrovství Evropy v Linci 1990 mělo být pro Petru prvním vystoupením na vrcholné scéně. Jenže, týden před odjezdem se při autonehodě zranila. Nikoli vážně, ale pro případnou další sportovní kariéru fatálně. Po tréninkovém výpadku se již nedokázala vrátit do elitních kolejí. Paradoxně velké štěstí pro tři muže v budoucí rodině. Manžela Tomáše a syny Lukáše (*92) a Jakuba (*94). Nově jako Petra Kočařová byla všem třem nejoddanější oporou a má velký podíl na jejich triatlonových trofejích. Mimochodem, každý člen čtyřčlenné rodiny má na kontě zlato z MČR.
Na začátku byl po této stránce nejbohatším otec Tomáš, jehož vizitka s řadou obdivuhodných zářezů do historie z něho činí nezpochybnitelnou legendu. Vždyť považte: první český profesionální triatlonista, první Moravák na IRONMAN HAWAII (1988, druhý v plavecké části!); na krátkých/olympijských distancích sedm republikových titulů v řadě, 4. místo na ME 90 v Ženevě (11 sekund za medailí), 9. místo na MS 92 v kanadské Muskoce; dvakrát číslo jedna v triatlonové anketě Muž roku (93, 94). V jeho šlépějích pak spíš běží než kráčí syn Lukáš, mnohonásobný domácí šampion v téměř všech verzích triatlonu. V terénu pak majitel řady cenných kovů na kontinentální i světové bázi. A od loňska dvojnásobný Král českého triatlonu. Syn svého otce…
Otce Tomáše, k jehož 60. narozeninám (13. února 2025) vlastně vznikl tento článek. Pogratulujme a poděkujme, my fanoušci triatlonu, tomuto šťastnému muži. K významnému jubileu i skvělému vkusu. Se svou životní partnerkou dnes společně věnují hodně času práci ve vlastní cykloprodejně v Brně. Tomáš si krom toho stále udržuje obdivuhodnou kondici. Vloni na plaveckém MČR Masters ve Vysokém Mýtě vystřihl český rekord (kat. 55-59 let) na tříkilometrové trati. Časem 41:19 min. překonal mé (ústeckého rodáka!) sedm let staré maximum o 30 sekund. K tomu není co dodat. Snad jen prozradit jméno onoho Petrou vyškoleného kantůrka gymnázia v Jateční ulici…
Stanislav Bartůšek